Teplo a chlad jsou dva protipóly, které nás provázejí celý náš život. Někomu se může zdát, že zima je moc studená, pro někoho jiného je horko moc horké. Zkusme se podívat trochu z jiného úhlu na to, co se děje v našem těle …..a zjistit jestli vůbec a jak se dá s vnímáním chladu a tepla pracovat…
Přesto, že jsem se celou část tohoto blogu rozhodl věnovat víc milovníkům chladu a příznivcům Wim Hof metody, doufám, že i ostatním teplomilcům tyto informace něco přinesou :-)…
Vnímání tepla a chladu..
Existuje pro tělo komfort a diskomfort ???
Tělo je velmi složitý mechanismus, který je schopen vnímat a zpracovávat prostřednictvím svých smyslů různé podněty, které k němu přichážejí z okolí. Jedním z nejvíce vnímavých orgánů, který obsahuje obrovské množství sensorů je naše kůže.
Kůže je schopna vnímat každý okamžik tisíce podnětů, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. To, co nás bude především zajímat je schopnost těla rozpoznat teplo a chlad a sledovat změny teplot. Většina z nás si určitě řekne, že jsme schopni lépe vnímat nárůst teplot a reagovat na ně rychleji a lépe, než na vliv chladu. Hodnocení změn teploty ať už se jedná o chlad nebo teplo, které vnímáme je kombinací signálů, které mozek přijímá z tělesných senzorů a způsobem jejich vyhodnocení v konkrétních centrech v mozku.
Naše kůže vnímá řadu podnětů jako například:
- mechanické podněty (dotek, tlak, vibrace,…)
- tepelné (teplo, chlad, sálání,..)
- bolest
Teorie tvrdí, že na 1 cm/ čtvereční kůže najdeme:
- 2 tepelné receptory
- 13 chladových receptorů
- 25 dotekových receptorů
- 200 receptorů bolesti a
- 100 volných nervových zakončení
Na základě zkoumání schopností jednotlivých sensorů bylo zjištěno, že:
- chladové receptory reagují v rozmezí asi 10-38 °C a
- receptory tepla v rozmezí asi 30-45 °C.
Teplota je tedy vnímána oběma typy smyslových orgánů, jedny reagují na teploty o něco vyšší než je normální tělesná teplota (čidla pro teplo), druhé na teploty o něco nižší (čidla pro chlad). Nejvíce termoreceptorů se nachází kolem očí, nosu, rtů, a uší (asi 20/cm2), naopak na trupu je jich méně.
Smyslové orgány teploty jsou pod kůží uloženy tak, že reakci na teplo určuje teplota podkožních tkání (při dotyku vnímáme kovové objekty subjektivně chladněji než dřevěné objekty, i když absolutní teplota obou je stejná, a to protože kov odvádí teplo z kůže mnohem rychleji).
Při kožní teplotě nižší než 20 °C a vyšší než 40 °C nefunguje správně adaptace na změnu teploty, ale v rozsahu mezi 20-40 °C kožní teploty adaptace na změnu funhuje docela dobře, tzn. že vjemy vyvolané vzrůstající nebo klesající teplotou stupňovitě slábnou a my je nepociťujeme jako něco odlišného.
Z pohledu tělesných senzorů tepla a chladu neexistuje žádný komfort a diskomfort v té podobě jak ho známe. Pocit komfortu a diskomfortu následně utváří náš mozek na základě reakce na další impulsy, podněty a informace, které zpracovává.
Reakce těla na chlad a teplo
Proč vlastně ucukneme když je něco horké, … nebo proč nás bolí ruce ve studené vodě
Když už víme, čím a jak vnímáme změny tepla, proč tedy ucukneme když je něco horké, … nebo proč nás bolí ruce ve studené vodě???
Nejde jen o to, co vnímají tepelné senzory v kůži, ale daleko důležitější je, jak na tuto informaci zareaguje náš mozek, jak jsou pro něj dané podněty silné a jak je mozek dokáže vyhodnotit, zpracovat a co se pro náslenou reakci stane pro funkční centra v mozku prioritou. Nesmíme zapomínat na to, že kromě tepla a chladu vnímá kůže další impulsy, které pak náš mozek zpracovává.
Vyhodnocení přijatých inpulsů má mnohdy daleko větší vliv na činnost nervové soustavy a reakce mozku než si myslíme. Jedním z velmi vlivných signálů je vjem bolesti……….Pocit „mrazivý“ nebo „horký“ vzniká v receptorech při teplotách pod 10°C a nad 45°C, kdy začíná pracovat obranný systém chránící tělo proti poškození tkání a vnitřních struktur a tepelné vjemy nad tento rozsah se stávají bolestivými.
Obecně citlivost organismu na přijímané vjemy je dána na buněčné úrovni (vliv má jak nastavení jednotlivých genů, proteinů a bílkovin, které jsou v našem těle), zle ji také ovlivnit tréninkem, adaptací ale do jisté míry i nastavením úrovně naší mysli.
Reakce na teplo:
Pro tělo je z fyziologického hlediska snadnější zvládat teploty nad 40°C. V místě působení tepla se ohrožené struktury brání procesem ochlazování, zrychluje se nám tep, rychleji dýcháme, vyplavují se aktivní hormony, z důvodu nutnosti rychlejší distribuce „tělesného chladiva“, se začínáme pomalu potit, atd… Při teplotě nad 45°C začínají fungovat obranné mechanismy chránící tělo proti poškození a více než působení tepla začínáme vnímat bolest. Pomocí odpařování tekutin přes póry snižujeme celkovou tělesnou teplotu. Mozek pak na základě přijatých impulsů a reakce na bolest vydává signály svalovým strukturám – ucukni, ustup, změň pozici ……… a začínáme se pohybovat v modu Fight or Flight (bojuj nebo uteč).
Pokud se tělu nepodaří dostatečně včas snížit teplotu v ohrožené oblasti, dochází při teplotách vyšších než 44 °C ke změnám bílkovinových struktur. Ty začínají ztrácet svůj trojrozměrný tvar a rozpadají se. Tato strukturální změna má za následek poškození buněk a tkání kůže. Jednou zdůležitých funkcí kůže, která je touto teplotní změnou narušena je její schopnost zabraňovat ztrátám vody odpařováním a regulace tělesné teploty. Narušení buněčných membrán způsobuje, že buňky do mezibuněčného prostoru uvolňují draslík a přijímají vodu a sodík a tím vznikají známé popáleninové pochyře.
Reakce na chlad:
Působení chladu je pro tělo pardoxně daleko nebezpečnější situací než vliv tepla. I z toho důvodu je v kůži také mnohem více sensorů chladu, než sensorů tepla. Při působení chladu pod 10°C se tělo brání především:
- vznikem bolestivých podnětů s následnou snahou stáhnout se z prostoru chladu
- změnou tepové frekvence, změnou dechového rytmu
- změnou chování cév, žil, tepen a dalších částí kardiovaskulárního aparátu
- změnou funkce podkožních a svalových struktur
- změnou biochemie a metabolických funkcí těla
- únikovou nebo panickou reakcí
Z hlediska fyziologie, řízení tělesné teploty probíhá prostřednictvím termoreceptorů a části centrální nervové soustavy – Hypotalamu. Do Hypotalamu jsou přiváděny informace z termoreceptorů (umístěných v kůži) jak pro chlad tak i teplo. Hypotalamus má funkci termoregulačního centra organismu, je nadřazen ostatním termoreceptorům. Z hypotalamu jsou pak následně vysílány podněty, které v případě chladových reakcí mění svalový tonus, ovlivňují hypofýzu, následně štítnou žlázu a další důležitá centra.
Mechanismy, které napomáhají zvýšení či snížení teploty organismu jako je zvýšení nebo snížení svalového napětí, změny průřezu krevního řešiště, chladový třes svalů, vyplavování adrenalinu a noradrenalinu do krevního řečiště, změny srdečního rytmu a podobně jsou činnosti, které se snaží vyrovnat teplotu kožních a vnitřních tělních struktur s optimální tělesnou teplotou „nastavenou“ v termoregulačním centru – Hypotalamu.
Tělesná teplota na povrchu těla, kterou měříme třeba teploměrem se obvykle pohybuje v rozmezí 35,8 °C až 37,3 °C.
V případě, kdy pomocí standardních termoregulačních procesů není Hypotalmus schopen udržet rozpětí tělesné teploty v „homeostatickém rozpětí“, na povrchu a v jádru, dostává se tělo do módu podchlazení.
Tělo na teplotu v „jádru těla“ nižší jak 35 °C neboli podchlazení reaguje v několika fázích. Tyto fáze označujeme jako lehká, střední a těžká hypotermie neboli podchlazení.
Čím nižší je teplota krve v podkoží, „jádru těla“ a v mozku tím intenzivněji tělo reaguje.
V jednotlivých fázích hypotermie dochází v těle ke změnám, které ovlivňují jeho chování a reakce. Tělo se postupnými kroky snaží o snížení distribuce krve směrem k periferiím, omezení činností které spotřebovávají energii a teplo a udržení a zachování základních životních funkcí. Například, aby se snížila reakční doba na vnímané podněty nebo manuální zručnost, úplně stačí, když tělesná teplota poklesne o 1 – 1,5°C od normálu.
Zkusme si stručně na příkladech popsat, co se v těle děje při jednotlivých fázích hypotermie.
Mírné podchlazení – teploty „jádra těla“ v rozmezí 35,5 – 32 °C:
- pomalu narůstá citlivost kožních vrstev a vznikají „ostrůvky bolesti“ (např. při ponoření rukou do ledu)
- dochází k nárůstu srdeční činnosti a tepové frekvence
- zvětšuje se plocha bronchů – snaha získat více kyslíku v krvi a následně jej využít k tvorbě energie
- snižuje se tlak krve do nejchladnějších a nejvzdálenějších oblastí – především do rukou, nohou, uší a nosu
- zvětšuje se stažení svalových a podkožních struktur v periferních částech, končetinách
- mozek přestává být schopem řešit složitější úkoly, přibývá, únavy, výrazně se zhoršuje nálada. Jsou viditelné prvotní náznaky změny chování – nejčastěji podrážděnost. Začíná být patrný vliv Amygdaly(Amygdala hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky a prožitky s emocionálním zabarvením. Významně ovlivňuje naše chování při strachu a radosti). Situace a úkoly řešíme více emotivně než racionálně, je pozorovatelné zkratovité jednání.
- začíná vznikat svalový třes a nastupují biochemické procesy výroby tepla (třesová termogeneze)
Střední podchlazení – teploty „jádra těla“ v rozmezí 32 – 28 °C:
- periferie a části končetin produkují z počátku silné bolestivé podněty do mozku
- se snižující se tělesnou teplotou však schpnost vnímat bolest postupně odeznívá
- zorničky mohou být výrazně rozšířené
- svalový třes se může zesilovat, být bolestivý a někdy nejsme schopni jej kontrolovat. Třes omezuje náš pohyb a koordinaci činností
- začíná probíhat netřesová termogeneze – zvýšení vnitřního metabolismu, zpracování živin v těle, výroba tepla uvnitř těla
- dochází ke zpomalení metabolismu – tělo vypíná „nepotřebné činnosti“ jakými je třeba trávení potravy, zpomaluje činnost střev, atd..
- dochází k celkovému zhoršení jemné motoriky a koordinace pohybu
- dále narůstá stažení cév, kůže a podkožních vrstev v periferních částech a končetinách, zhoršuje se jejich prokrvení
- tělesné funkce, které odvádějí/ odebírají teplo jsou omezeny nebo dočasně pozastaveny
- jsou partné značné rozdíly teploty krve mezi jádrem a periferiemi (končetiny/ prsty)
- vzniká neschopnost ovládat periferie jako jsou prsty a následné klouby
- zvyšuje se neschopnost koordinace krátkých a dlouhých svalových skupin. Zhoršuje se schopnost chodit.
- může docházet ke krátkodobé ztrátě vědomí
- ztrácíme schopnost dělat racionální rozhodnutí a začínají nás více ovládat emoce a iracionální představy. Vliv Amygdaly začíná převládat nad činnosti rozumových částí mozku
Těžké podchlazení – teploty „jádra těla“ nižší jak 28 °C:
-
- srdeční činnost a tepová frekvence silně poklesnou a dechová činnost se sníží na minimum (můžeme se nadechovat jen 2-5x za minutu)
- krátké svaly ztratily zcela svoji funkčnost, dlouho svaly jsou ztuhlé
- jsme ospalí, malátní, neschopni pohybu
- nevnímáme bolestivé podněty
- vlivem špatného prokrvení a působením chladu mohou vznikat omrzliny a strukturální změny kůže
- může docházet k dlouhodobější ztrátě vědomí
- dochází k anomáliím v srdečním rytmu a následně k zástavě srdeční činnosti
- a…
Je důležité si uvědomit, že chování těla při podchlazení a jeho jednotlivé obranné reakce nezáleží striktně na úrovni tělesné teploty, ale především na schopnosti našeho těla umět správně vyhodnotit a zpracovat všechny přicházející podněty a signály, umět efektivně využít vnitřní zdroje, zvládat bolest, efektivně pracovat se zvyšujícím se stresovým zatížením a schopností eliminivat tzv. „signálovému přetížení“ mozku.
Na závěr jen poznámka pro milovníky chladu …. jestliže budeme schopni správně vnímat naše tělo, nebudeme přeceňovat jeho schopnosti, budeme správně využívat jeho potenciál a dodržovat zásady bezpečného pobytu v chladu, jen tehdy si můžeme vše náležitě užít :).
